O vztahu hudby a člověka
„Poněvadž totiž bůh chtěl, aby pokud možno všechno bylo dobré a nic nebylo špatné, ale nalezl všechno, cokoli bylo viditelné nikoli v klidu, nýbrž v nesouladném a neuspořádaném pohybu, uvedl to z neuspořádaného pohybu v řád, pokládaje tento stav za všeobecně lepší než onen. A pak ani nebylo ani není nejvýše dobré bytosti volno konati něco jiného mimo to, co je nejkrásnější…“
(Platón: Timaios)
Pro každé malé dítě je vlastní zpěv naprosto přirozenou činností, kterou projevuje důvěru v okolní velký svět. Když pozorujete malé dítě zabrané do hry, vidíte, že dětský zpěv je v tu chvíli projevem opravdové vnitřní harmonie a klidu. Jakoby se v jednotlivých tónech odrážely střípky hvězdného světa.
Každý z nás si určitě v dětství zpíval nebo alespoň pobrukoval, zabrán do nějaké hry, byť si na to už nevzpomínáme. Pokud není dítě předčasně vytrháváno ze svého dětského světa obrazů a fantazie do světa intelektu, naučí se – díky vzpomínce – dříve či později čistě zpívat. Může se však stát, – a stále se tak děje poměrně často – že dítě později potká ve škole paní učitelku nebo to mohou být i rodiče, kdo takovému malému dítěti, které se s přirozenou důvěrou seznamuje s okolním světem, řekne: „Ty raději prosímtě nezpívej nebo si zpívej, když to zrovna neslyším. Neumíš zpívat“. Svobodný projev a hledání cesty k vlastnímu niternému prožívání krásy a harmonie hvězdného světa jsou ubity hodnocením nedostačivé formy a takový člověk později kráčí životem a všude o sobě říká: „Já neumím zpívat“.
Je důležité, abychom si uvědomili, že hudba je ve svých zákonitostech projevem řádu, který člověk nevymyslel, nýbrž objevil. Řádu, který se zrcadlí v celém vesmíru, v jeho rytmických
zákonitostech, pohybech planet, v „harmonii sfér“ a zároveň ve všech silách, životních procesech, konstituci a proporcích každé jedné lidské bytosti.
Vztah mezi hudebním řádem a člověkem lze například velmi zřetelně pozorovat, ponoříme-li se do studia proporcí jednotlivých intervalů. V tu chvíli se před námi začne otevírat svět skrytých souvislostí hudby a člověka a můžeme začít tušit, jakou mocnou silou působí například čistý tón či interval kvinty na rytmický systém, konkrétně na rytmus dechu u člověka nebo jak číselné poměry intervalů oktávy, kvarty a kvinty souvisí s harmonickým poměrem dechu a tepu – dvou životně nejdůležitějších rytmických procesů – u každého člověka.
Můžeme se například podívat na přehled celočíselných poměrů intervalů, tak jak jsou patrné na monochordu při rozdělení struny, popř. na kmitočtu.
oktáva 1 : 2
kvinta 2 : 3
kvarta 3 : 4
velká tercie 4 : 5
malá tercie 5 : 6
velká sekunda 8 : 9 / 9 : 10
malá sekunda 15 : 16
Tělo hudby je tedy vytvářeno číselnými poměry. Proto je hudba také často srovnávána s architekturou a mluví se např. o tom, že architektura je ztuhlá hudba v prostoru a hudba je architektura v pohybu. Za takovými výpověďmi často stojí většinou nevědomý zážitek harmonických poměrů ve vlastním těle, které se dají dokázat jak na celkové postavě člověka, tak na stavbě vnitřních orgánů a jejich funkcích. Tyto proporce nebo míry byly nejenom odposlouchány z hudby v člověku, o mnoho více se orientovaly na makrokosmické a astronomické skutečnosti, ve kterých můžeme vidět také vzor pro lidskou hudbu.
Budeme-li chtít na vlastní oči pozorovat, jak se hudební zákonitosti projevují ve fyzickém světě, jak vlastně hudba dokáže harmonicky formovat hmotu, přinášet řád tam, kde je chaos, můžeme začít studovat tzv. „Chladniho obrazce“. Jejich průkopník - Ernst Florens Friedrich Chladni (1756 – 1827) byl německý fyzik a hudebník. Jeho nejznámější prací bylo znázornění různých způsobů chvění, kdy prakticky tahal smyčcem přes kus kovu, jehož povrch byl lehce pokryt pískem. Desku rozechvíval, dokud vzniklá rezonance z rozsypaného písku nevytvořila harmonický vzorec nebo formu. Jinými slovy, u Chladniho obrazců máme možnost zřetelně pozorovat, jak čistý, vlastně nehmotný, tón dokáže působit na hmotu, uspořádávat to, co uspořádané není a vytvářet tak krásné obrazce a harmonické formy, jejichž zrcadlení v živé přírodě můžeme nalézt například v uspořádání květů různých rostlin, v pohybech vody, je-li prodchnuta tóny nebo na formách, jež vznikly na krunýřích želv, atp.
Nabízí se spousta otázek... Odkud pochází tenhle řád, který se zjevuje jak ve formách v živé přírodě, tak na deskách rozezvučených tahy smyčce? Když může čistý tón formovat písek na desce, jakým způsobem vytváří formy v živé přírodě, ve vodě, u květin, u zvířat? Jakým způsobem jsem já v tomto řádu účasten?
Odkazy:
http://vorsam.uni-ulm.de/ASP/OArchiv_Images.asp?OrdnungsNr=SW-011
http://www.windmusik.com/html/chladni.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Chladni
http://www.cymatics.org/
NOTY
Seikilův nápis
text článku, nahrávky | Jan Chromeček
Žádné komentáře:
Okomentovat