Já s Helen a Prokopem využili volného pátku a nabídky MHD – autobus nás vyhodil téměř před vraty usedlosti. Byli jsme mezi prvními, takzvaně „už ráno“, před námi přijeli už jen Kelíškojc. Ubytovali jsme se na pokoji, obstarali juniora a vyrazili na první jídlo, prozatím z vlastních zásob. Venku začala padat tma a další účastníci nikde, takže bylo rozhodnuto o krátké večerní procházce do lesa, s fotoaparátem a bleskem pro experimentální účely. Po celkem úspěšném hraní jsme se vrátili do království, které mezitím připadlo Járovi, hned se ptal, jestli náhodou nemáme hlada.
Začali se trousit první obatohovaní příchozí, postupně se jídelna celkem zaplnila. Jindra doplnil večerní program na nástěnku, načež se osmička lidí pustila do společenské hry pro 4 hráče. Týmy už od začátku klamaly tělem (ukážu ti cestu rájem), aby se pořádně připravily na oficiální zahájení Muzicírování 2013. To se odbylo v sále po krátké divadelně-stínové meotarové vložce hrou dvou akordů… každý se krátce představil a navrhl, čím by mohl přispět do programu dle hesla „jaké si to uděláme, takové to budeme mít“. Rozptyl široký od základů flamenca po záchranu života v krizových situacích, každopádně hudba byla zastoupena ve většině dílen. Po odhlasování jsme se ještě chvilku bavili poslechem živé hudby v sále i jídelně a brzy odešli na kutě v očekávání perné a dlouhé soboty.
Sobota
„Snídaněěěěěěěěěěě, vstávejtéééééééé!“… Járův posel vzburcoval celé stavení ke snídani… stihli jsme něco do oběda? Snad ani ne… odpoledne probíhal program – nahrávání zvukových záznamů z četby oblíbené knihy se časově (a tedy i zvukově) bilo s flamencovým workshopem o patro výš, příprava stínového klipu pro Eliščinu píseň o jedné paní v Indii a pozdě poslané pohlednici, Vojtova přednáška o první pomoci… před západem slunce jsem s Helen a panem kočárkem vyrazili do krajiny, cestou přibrali ještě překladatelku („z angličtiny do angličtiny“) Hátu a šli na křižovatku turistických cest U svaté trojice. Já osobně jsem teda čekal aspoň kapličku v lese, ale kde nic tu nic… To už zase nastal čas tmy a možnost světlem nerušeného promítání. S Pepou jsme (ne)měli připravenou přednášku o naší cestě z Amsterdamu do Paříže, na kolech a s hudebními nástroji. Helen se podělila o to, jak je muzikantům na ulici ve městech západněji od Aše… Nastal čas opustit příjemně vyhřáté místnosti a rozptýlit se bojovou hrou – týmové sfoukávání svíček. Nevyhrál nikdo a všichni a nakonec ještě zazněla píseň za mihotavého světla svíček…. „Večeřéééééééé“ zaznělo zevnitř. Kuřecí paličky s kuskusem, mňam!
Na půdě už bylo vše připraveno pro stínový divadelní seriál v podání Aleny, Báry a Šímy, za hudebního doprovodu Pepy a Václava. Po odehrání prvního (a zatím jediného) dílu Jára vhodil bombu, přesněji řečeno kalorickou bombu – plný lavor tvarohového dortu. Mňam! Video od Helen dokumentuje kroužící mysteriózní osoby vyzbrojené lžícemi a lícními torbami… A pak se zase hrálo a tančilo – přijel tanečník Gianmarco, aby nám předal radost ze společného tance, tančily se párové i kruhové, zábava nevázaná. A čas se opět pomalu přelil do neděle, miminko spokojeně spalo mimo dění avšak nadosah, takže bylo odneseno i s námi do hajan.
Neděle
„Snídaněěěěěěěěěěě, vstávejtéééééééé!“… opět zněl Jindrův hlas ubikacemi… snídali, docvičovali výstupy, donahrávali drobnosti, poklízeli ubikace… a po obědě (kuřecí kapsy s rýží, mňam!) jsme se pomalu začali loučit s naplněným víkendem. A rozloučení to bylo velkolepě koncertní – velkolepý koncert, tak se jmenovalo pásmo výstupů. Meotarový klip "Milá paní", pravoslavná vícehlasá píseň, revivalová kapela, čtení z oblíbené knihy, flamenco. A nakonec instrumentální závěr oblíbených dvou akordů (C, D). Jenže to by nebyl Jára, aby ještě nepřekvapil bombou, ještě kaloričtější než předchozího večera! Nasadil nejtěžší kalibr – plný kastrol čokoládových myší (v originále mousse) jímž se zároveň rozloučil s příslibem setkání v roce 2014… V očích jedlíků byl vidět smutek, že opravdu se moussu nedá sníst tolik a též smutek, že jsme neměli nádobky vhodné k uskladnění na pozdější konzumaci jako vzpomínky. Takže příště – jedna z velmi důležitých věcí pro strýčka Příhodu.
Všechny moje fotky z Muzicírování tu: picasaweb.google.com/111958078146828687465/Muzicirovani2013
Helenčina reportáž zde v PDF nebo na FB i se všemi fotkami:
facebook.com/heccuba/media_set?set=a.10201895682126379.1073741835.1013525271&type=1
Přihlašte se včas na další rok! Tentokrát nám ten svátek vychází na pondělí, tedy 14.-17.listopadu 2014 se těšte na další Muzicírování!
autor reportáže a fotografií barevných | Lukáš Hamáček
autorka fotografií černobílých | Helena Čubová
