Melodii mám! Co dál?

Pokud pro vás hledání melodie a její zahrání v teple domova není žádná výzva, nabízím pár tipů, jak vaše hraní posunout zase o kousek dál. V mém vesmíru to funguje tak, že přidání špetky stresu dělá divy a to, co normálně zahraju bez větších problémů, se pomalu ztrácí v mlze nervozity a dosud známá a hratelná melodie je najednou nedosažitelně daleko. Co s tím? Zkuste se podrobit testu stresuodolnosti pomocí níže uvedených "cvičení".

S cellem a cellovkou u táboráku (Háni archiv 2013)

Nahrajte se!
Začínáme pozvolna - první level zahrnuje klid domova a nebudete k němu potřebovat žádného pomocníka. Zkuste si nacvičenou melodii nahrát pomocí libovolného nahrávadla. Pro tyto účely rozhodně postačí chytrý telefon nebo diktafon. Jde o to pořídit, co nejlepší zvukový záznam vybrané melodie. Jeden by nevěřil, jak se prostým nahráváním dokážu vystresovat. Napojení na nástroj dost klesá, nedokážu se tak soustředit a o uvolněném hraní, které mě tak nabíjí, nemůže být řeč. Časem se to ale lepší. Nevzdávejte to, dokud nejste s nahrávkou spokojení!

Sežeňte parťáka
Další krok pro mě představuje hraní s jakýmkoliv dalším nástrojem. Ideální je, obrátit se na někoho, kdo od vás nečeká zázraky. Někoho, kdo je ochotný dát vám prostor a čas, než si na hraní s dalším nástrojem zvyknete. Nejdřív mi přijde fajn zahrát si melodii společně. Už rozdílná barva nástrojů dokáže s mou intonací na celle občas zahýbat. Pak zkouším třeba držet melodii a druhý nástroj se věnuje basové lince nebo druhému hlasu. I v tomhle případě se po pár pokusech zpravidla mentálně zklidním a výsledek začíná znít poslouchatelněji. Přijde mi fajn opět společné hraní dotáhnout k poslouchatelnému výsledku. Skončit předtím je dost demotivující. Proto zvažte, koho oslovíte - nepotřebujete někoho uspěchaného.

Zaručeně trpělivý parťák
Pokud zrovna nevíte, na koho se obrátit, najděte si "svou" písničku na youtube a hrajte s youtube. Má to řadu výhod, ale i negativ. Youtube je rozhodně trpělivý spoluhráč, který vaši prosbu zaručeně neodmítne. Na druhou stranu není tak flexibilní, není ochoten transponovat písničku podle vašich přání a taky neumí tak dobře motivovat. Je to ale určitě obohacující zkusit se přidat ke změti nástrojů, neztratit se v nich a držet se svého partu.

Jste taky stresaři nebo vám nervozita při hraní mimo komfortní zónu do života nevstupuje? Máte nějaké tipy jak se postupně zbavovat stresu při hraní?

Vaše Háňa

P.S. Abyste mi věřili, že na sobě pracuju a nepíšu tu pouze tyhle spisky, přikládám důkaz. Vrhli jsme se s Jindrou na Široký, hluboký. Výsledkem je přiložená nahrávka. Zkuste si třeba zahrát s námi :-)