Jak jsem šla s Jacqueline do světa

Prožívám teď podivné apatické období, kdy se mi moc nedaří věnovat seberozvoji a tedy ani muzice. Tímhle malým vysvětlením chci objasnit svou neaktivitu a věřím, že zas naskočím na muzicírovací vlnu a pofrčíme spolu dál :-) Ještě než tohle divné období začalo, stihla jsem prožít s Jacqueline úžasné dobrodružství.

Jak jsem šla s Jacqueline do světa? Vlastně jsem ani moc nešla, ale spíš jela tramvají. Taky se nedá říct, že bych došla úplně daleko. Dorazily jsme "jen" do Salmovské literární kavárny. Řekla bych, že to byl malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro mě a Jacqueline. O co tedy šlo?



Chodím na hodiny zpěvu k úžasné Thee Staňkové (www.thea.cz), která pro své žáky organizuje tzv. inventury písní. Jsou to komorní koncerty, kam zveme milé a podpůrné publikum, které nám umožní vyzkoušet si zpěv na veřejnosti bez neúnosné míry stresu. S chybkami a nepřesnostmi způsobenými trémou se tak trochu počítá. Takhle podpůrné ovzduší jsem snad nikdy na koncertě nezažila. Je to fakt zážitek pro obě strany.  Thea ale ráda lidi propojuje. Pokud o vás zjistí, že hrajete/pokoušíte se hrát na nějaký nástroj, můžete si být jisti, že na další inventuře budete mít příležitost se zapojit a někoho doprovodit.

A tak jsem dostala možnost, abych doprovodila Terezku a její Moon River. Samozřejmě jsem to chtěla hned (!) odmítnout, jenže pak jsem si uvědomila, že to je výzva, kterou bych neměla bez přemýšlení zavrhnout. A o pár vteřin později jsem došla k závěru, že se nic odmítat nebude, protože Moon River mám děsně ráda a taky proto, že Terezka je prostě natolik nádherná bytost, že s ní bych si chtěla zahrát cokoliv.

Zadání znělo: mezihra a doprovod k poslední sloce. Takže kudy do toho? Nahrála jsem si Terezku s They klavírním doprovodem a doma sedla k cellu a snažila se vymyslet mezihru, která by se ke klavíru hodila. Osvědčilo se mi nejdřív si melodii zpívat a když se mi to líbilo a sedělo to ke klavíru, začala jsem pátrat na hmatníku. S doprovodem to bylo horší - odposlech basové linky mi dělá problémy - a tak jsem si od They nechala poradit. I přesto jsem z celého procesu vymýšlení měla neskutečnou radost. Chápete, že já jsem svým pidikousíčkem přispěla ke skladbě, kterou zpívala Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho? 

Provedení nebylo rozhodně dokonalé, ale prožitek to vynahradil mnohonásobně. Děkuji za tu možnost! Chtěla bych si z téhle epizody do budoucna vzít to, že příležitost se dá odmítnout vždycky a tak s tím nemusím tak chvátat. A taky ten pocit, kdy je člověk s blízkými lidmi a spolu nechávají vzniknout nějaké muzice.