Moje blogovací odmlčení odpovídá naprosté absenci aktivního muzicírování v mém životě v Cambridge. Ze začátku jsem se snažila aktivně hledat muzikanty, se kterými bych byla na stejné vlně. Nějak se mi to ale nepodařilo a po čase jsem rezignovala. Jacqueline stála v rohu za skříní (nebylo jí moc vidět a tak jsem si tolik nevyčítala, že jsem jí koupila letenku na ostrovy a teď se tu na ní práší) a maximum mého hudebního vyžití bylo zpívání s popovými hity v rádiu při cestě autem do práce. Dřív jsem si ani tolik neuvědomovala, jak důležitou roli v mém životě muzika hraje. Návštěvy v ČR jsem ale začala plánovat s ohledem na časové možnosti mých kamarádů muzikantů (OK, poté jsem ověřila i plány mé rodiny, ale jam session jaksi hrála prim) a představa dlouhodobého žití v Cambridge mi přišla nemožná. Vždyť můj život tady prostě nebyl úplný.
Jo, celý tenhle úvod tady píšu tak trochu proto, abych se omluvila a trochu proto, abych vám dala vědět, že se to změnilo, že se zas vznáším na obláčku euforie a že se mi zrovna teď (minimálně v tomhle ohledu) můj život zas jeví jako kompletní!!!
